Pošta - Auf der Post

Nastala chvíle, kdy bylo třeba něco malého odeslat, a to né obyčejně. Od svých kamarádů z Berlína jsem si předem zjistil jak se tu neobyčejně posílá pošta. Bylo mi řečeno, že per einschreiben a pokud to chcete mít jo posichrovaný, tak ještě mit Rückscheinem. Vyzbrojen novou slovní zásobou jsem se vydal prozkoumat poštu vedle Jakominiplatzu. Jako téměř všude jsem byl mile pozdraven a dotázán, co že si to přeji. Po složení věty obsahující výše zmíněné výrazy jsem dostal dva papírky. Jeden podobný tomu našemu doporučenému a druhý podobný poukázce A. Pečlivě jsem je vyplnil a šel stát frontu. Bohužel má paní byla obsazená, a tak se mě ujal muž ve středním věku hned vedle ní. Pozdravil mě klasickým rakouským pozdravem a já se ho zeptal, zda-li jsem vše náležitě vyplnil. Chvíli pozoroval mé hůlkové písmo a současně hovořil s kolegyní od vedle. Z rozhovoru jsem mu rozuměl jen "ge" a nic víc, ani ty spojky, jak se říká. "Ge" v dialektu znamená gell, přeloženo asi jako "že jo", "né?!", "co ty na to" a podobně. Laxně nalepil na obálku asi čtyři štítky. Pátý s nápisem V.I.P. už nepřišel. Pak, poslouchajíce stále jeho hatmatilku, jsem si připravil sedum eur. Částku, z mě neznámých důvodů, řekl tak, že sem tomu i rozuměl. Asi to mají předepsané, aby jim zde zahraniční studenti nedávali náhodou víc. Opustil sem poštu s pokřiveným úsměven na tváři a uklidnilo mě, že toho na přednášky nemám.

Unlängst wurde es notwendig, eine wichtige Kleinigkeit mit der Post abzusenden. Von meinen Freunden aus Berlin habe ich mir erklären lassen, wie man hier so eine Sendung verschickt. Es wurde mir mitgeteilt: per Einschreiben und zur zusätzlichen Sicherheit noch per Rückschein. Ausgestattet mit neuem Wortschatz begab ich mich zur Post neben dem Jakominiplatz. Wie fast überall wurde ich von einer Beamtin nett begrüsst und gefragt, was ich denn wünsche. Nachdem ich einen Satz aus dem oben genannten Worten zusammengesetzt habe, bekam ich zwei Zettel. Einer sah aus wie die Zettel zum Einschreiben in unserer Post, und der zweite, wie die Postüberweisung A. Nachdem ich alles sorgfältig asgefüllt habe, reihte ich mich unter die Wartenden ein. Leider war die nette Dame besetzt und es nahm sich meiner ein Herr mittleren Alters an, gleich neben ihr. Er begrüsste mich mit klassischem österreicheschen Gruss und ich fragte ihn, ob ich alles richtig ausgefüllt habe. Eine Weile betrachtete er meine Blockschrift und zugleich unterhielt er sich mit der Kollegin von neben an. Von dem Gespräch verstand ich nur "ge", nicht anderes, nicht einmal die Konjunktion, wie man so sagt. "Ge" im Dialekt heisst: "nicht wahr?", "oder?", und so weiter und so fort. Dann klebte er auf den Briefumschlag ungefähr vier Zettelchen. Ein fünftes mit der Aufschrift V.I.P. kam nicht mehr dazu. Dann, nachdem ich noch seinem Dialekt zuhörte, bereitete ich mir sieben Euro vor. Den Betrag aus mir unbekannten Gründen sprach er so aus, dass ich ihn sofort verstand. Vielleicht ist es Vorschrift, damit auch die ausländischen Studenten exakt bezahlen. Ich verliess die Post mit Dank und schiefem Lächeln und auch beruhigt, dass wir ihm nicht in unseren Vorlesungen zuhören müssen.