Stalo se to naprosto nečekaně na semináři angličtiny. Na hodinu chodilo přibližně osmnáct studentek humanitně zaměřených a pět kluků, převážně technických oborů. Kurz jsem navštěvoval již několik týdnů, ale poněkud s nezaujetím k těm, kteří jej se mnou navštěvují.
Houpu se na židli, únavou zívám v ranní hodině a poslouchám prezentace jednotlivých studentů. Občas si zapíši něco do mého čtverečkovaného sešitu a doplním vkusnou kresbou vyjadřující moji současnou náladu. Účinkující před tabulí se střídají asi v patnáctiminutových intervalech. Byl jsem zrovna uprostřed tiché konverzace s kolegou vedle mě, když tu jsem zvedl hlavu, abych si prohlédl a poslechl úvod další studentky. Přesně v tomto okamžiku jsem zapoměl na mého souseda a náš rozhovor o počasí a věnoval svoji pozornost pouze studentce na začátku učebny.
Tehdy to bylo poprvé kdy jsem ji vůbec uslyšel a spatřil. Tělem mi projelo mírné zachvění a na ústech se objevil úsměv, který tam zůstal až do konce jejího vystoupení. Celé mi to přišlo jako něco naprosto nového a doposud neobjeveného. Se zatajeným dechem jsem poslouchal její úžasný hlas, který mně naháněl místy i husí kůži.Její dlouhé tmavé vlasy a hnědé oči jen umocňovaly celkový dojem. Bylo jasné, že jí musím po hodině oslovit a zjistit o ní něco víc. To se ale bohužel nestalo. Odešla ještě před ukončením hodiny a já to ani nepostřehl. Myslel jsem na ni kudy jsem chodil a její hlas mi bloudil hlavou jak v labyrintu. Toužil jsem tak moc ji někdy opět spatřit. Její úžasnou postavu a krásné tmavé hluboké oči.
Po roce a půl se stalo to, v co jsem už nedoufal. Co víc, stalo se to během mého pobytu tady v Grazu tento týden v úterý na konzertě. Tentokrát byl ale můj zážitek ještě silnější. Stála na podiu a zpívala tím svým úžasným operním hlasem v doprovodu své kapely. Celou hodinu a půl jsem z ní nespustil oči. Ten den jsem zažil jeden z mých nejúžasnějších okamžiků za posledních pár let.
Tímto bych strašně moc rád poděkoval modrooké Vendulce, která mi na předmětu ets, nebo-li anglický jazyk v písních, svojí prezentací představila hudební skupinu Nightwish a její tehdejší zpěvačku Tarju. Ta měla tady v Orpheum svůj první konzert, jak sama řekla: „My first on my own“ a já byl u toho! Hrála dokonce i pár „starých známých“ a i ty její nové.Na tomto odkazu najdete fotky, které jsem během koncertu pořídil. Jejich kvalita není ta z nejlepších, jelikož nevlastním žádné profi vybavení a ani nedisponuji fotografickým vzděláním. Níže pak najdete videa, která byla natočena neznámými diváky, kterým tímto velmi děkuji za jejich pořízení.
Platonische auf den ersten BLICK
Es geschah ganz unerwartet beim englischen Seminar. Die Stunde besuchten ungefähr 18 Studentinnen humanistischer Richtung und fünf Jungen überwiegend technischer Fächer. Den Kurs besuchte ich schon einige Wochen, doch ohne besonders auf meine Mitschüler zu achten.
Während ich auf meinem Stuhl schaukle und sogar etwas wegen der frühen Stunde gähne, höre ich den Präsentationen der einzelnen Studenten zu. Immer Mal mache ich mir Bemerkungen in mein kariertes Heft, die ich mit Zeichnungen versehe, die meiner gegenwärtige Stimmung entsprechen. Die Mitwirkenden an der Tafel wechseln ungefähr nach 15 Minuten ab. Ich war gerade inmitten einer leisen Konversation mit meinem Kollegen, als ich den Kopf hob, um mir die weiteren Ausführungen der nächsten Studentin anzuhören. Genau in diesem Moment vergass ich den Kollegen neben mir und unser Gespräch, denn meine ganze Aufmerksamkeit galt der Studentin, die eben sprach.
Das war das erste Mal, als ich sie überhaupt sah und hörte. Es durchzuckte mich wie ein Blitz, ich musste lächeln, und dieses Lächeln blieb auf seinem Platz bis ans Ende ihres Vortrags. Ich fühlte alle meine Regungen als etwas absolut Neues und Unerhörtes. Beim Zuhören bekam ich zuweilen sogar Gänsehaut. Ihre langen dunklen Haare steigerten den allgemeinen Eindruck. Es war mir klar, dass ich sie nach der Stunde ansprechen muss, um etwas mehr über sie zu erfahren. Doch das geschah leider nicht. Sie ging noch vor Ablauf der Stunde weg und ich bemerkte es leider nicht. Ich dachte an sie rundherum und allerorts denn ihre Stimme irrte in meinem Kopf wie im Labyrint. Ich sehnte danach, ihre erstaunliche Figur und ihre prächtigen dunklen tiefen Augen eines Tages wiederzusehen.
Nach einem halben Jahr passierte dann, woran ich schon nicht mehr glaubte. Und was noch, es geschah im Laufe meines Aufenthalts hier in Graz diese Woche am Dienstag im Konzert. Diesmal war mein Eindruck noch stärker. Sie stand auf dem Podium und sang mit ihrer wunderbaren Opernstimme in Begleitung ihrer Kapelle. Eineinhalb Stunden liess ich sie nicht aus den Augen. An diesem Tag erlebte ich das Schönste, was mir die letzten Jahre zu bieten hatten.
Hiermit möchte ich mich gerne bei der blauäugigen Vendulka bedanken, die mir bei dem Fach ETS (English True Songs) in ihrer Präsentation die Musikgruppe Nightwish und ihre damalige Sängerin Tarja vorstellte. Diese hatte hier im Orpheum ihr erstes Konzert, wie sie selbst sagte: "My first on my own" - und ich war dabei! Sie sang auch einige "alte Bekannte" und ihre neuen Lieder. Auf dieser Verweisung finden sie Fotos, die ich während des Konzertes aufgenommen habe. Ihre Qualität ist nicht die Beste, da ich keine Profiausstattung besitze und auch keiner „Fotoausbildung“ disponiere. Unten angeführt befinden sich Videos, welche von unbekannten Zuschauern gemacht wurden und bei welchen ich mich hiermit bedanke.
Příspěvky
