Řidítka - Die Lenkstange

Jeden můj kamarád si vyšel v lednovém sobotním pošmourném odpoledni na nákup něčeho pěkného na sebe. Stále je období přibývajících velkých slev. Textilní průmysl na nich stejně rýžuje stovky procent z výrobní ceny za kus a nás, prosté lidičky konzumního světa, nechává v iluzi, jak jsme na tom vydělali. Žijeme dnes v době obrovských možností a širokého spektra výběru. Díky tomu se nákupy stávají dobrodružstvím a utrpením v jednom, aby jste nakoupili to co chcete, v nejlepší kvalitě, za co nejnižší cenu;-) Nenechal tak návštěvu jen u jedné, reklamou profláklé značky a prošel důkladně celou Herrengasse. Nakonec, s tabulkou cen jednotlivých obchodů v hlavě, zavítal do toho nejpříznivějšího. Pánské oddělení se nacházelo v prvním patře prvního obchodu na rohu Herrengasse. Prošel regály s nápisem SALE. Lidi kolem vykonávaly naprosto stejné synchronní pohyby. Jako by přepli na jiný režim, byli naprogramováni, vedení cedulemi s procenty. Asi po čtvrt hodině musel opustil lidmi přeplněný obchod značky XY. Radovat se mohl ze svého menšestrového sáčka černé barvy, které mu sedělo akorát. K sáčku budiž mu dopřána velmi pěkná igelitka, také značky XY. Zadarmo. To se vám v obchodech s potravinami nestane, a to tam někdy necháte víc než v hadroví a navíc stojíte frontu u jedné otevřené kasy, aby se ušetřilo na platech.

S úsměven na tváři vyšel do ulice. Skrze trhající se mraky vykukovalo sluníčko umocňující jeho radost z nákupu. Odemkl své deset let staré kolo a nasedl. Igelitku na pravém řidítku a vyjel. Po sedmi metrech laxní jízdy se mu taška dostala mezi předí kolo a vidlici. Postarší paní se sice vyhnul, ale sako mělo roztržený pravý rukáv a obě kapsy děravé. Obloha se zatáhla. Sako nejspíš nebylo až zas tak kvalitní. Pravé řídítko neobstálo, a tak příště dáme šanci zase tomu levému.

Einer meiner Freunde beschloss an einem trübseligen Samstag auszugehen,und sich etwas Schickes zum Anziehen zu kaufen. Immer noch, sogar in zunehmendem Masse, gibt es grosse Preisnachlässe. Die Textilindustrie erzielt dabei hunderte von Prozenten des Herstellungspreises pro Stück, und uns, den kleinen Leute, lässt sie die Illusion, wie gut wir eben an den gekauften Artikeln verdient haben. Wir leben doch heute in einer Zeit ungeheurer Möglichkeiten und einem breiten Spektrum der Wahl. Daher werden die Einkäufe sowohl zu einem Abenteuer als auch zu einer Qual, um das zu bekommen, was wir wünschen, in bester Qualität und zum niedrigsten Preis. Also beliess es mein Freund nicht auf einer mit Reklame behängten Marke, sondern durchquerte gründlich die ganze Herrengasse. Zuletzt, mit den einzelnen Preisen im Kopf, entschloss er sich für das Geschäft mit den günstigsten Angeboten. Die Herrenabteilung befand sich im ersten Stock des Geschäftes an der Ecke der Herrengasse. Er suchte die Regale mit der Aufschrift SALE auf. Die Leute um ihn herum führten dieselben synchronnen Bewegungen aus. Es sah aus, als ob sie auf ein anderes Regime - eine andere Tagesordnung - umschalten würden, als wären sie programiert, geführt von den Preisschildern mit den Prozenten. Nach ungefähr einer Viertelstunde verliess er die mit Leuten überfüllte Abteilung XY. Er konnte sich über eine schwarze Kordjacke freuen, die ihm ganz präzise sass. Zu der Jacke bekam er einen hübschen Beutel, auch XY. Ganz umsonst. So etwas passiert uns nicht im Lebensmittelgeschäft, wo wir viel mehr Geld ausgeben und an jener einzigen Kasse Schlange stehen müssen, damit die Gehälter gespart werden.

Mit lächelnden Gesicht betrat mein Freund die Strasse. Durch die Wolken begann die Sonne zu dringen und das erhöhte noch seine Freude über den gelungenen Kauf. Er schloss sein zehn Jahre altes Fahrrad auf und fuhr los. Den Beutel hängte er an die rechte Seite der Lenkstange. Nach etwa sieben Metern gemächlicher Fahrt verwickelte sich die Tasche zwischen das Vorderrad und die Gabeldeichsel. Einer älteren Frau konnte er noch ausweichen, doch die Jacke war am rechten Ärmel und die beiden Taschen zerrissen. Die Sonne verschwand, der Himmel bezog sich mit Wolken. Die Jacke war scheinbar doch nicht von bester Qualität. Die rechte Seite des Lenkrades hat nicht bestanden, geben wir also nächstens eine Chance der Linken.

Pošta - Auf der Post

Nastala chvíle, kdy bylo třeba něco malého odeslat, a to né obyčejně. Od svých kamarádů z Berlína jsem si předem zjistil jak se tu neobyčejně posílá pošta. Bylo mi řečeno, že per einschreiben a pokud to chcete mít jo posichrovaný, tak ještě mit Rückscheinem. Vyzbrojen novou slovní zásobou jsem se vydal prozkoumat poštu vedle Jakominiplatzu. Jako téměř všude jsem byl mile pozdraven a dotázán, co že si to přeji. Po složení věty obsahující výše zmíněné výrazy jsem dostal dva papírky. Jeden podobný tomu našemu doporučenému a druhý podobný poukázce A. Pečlivě jsem je vyplnil a šel stát frontu. Bohužel má paní byla obsazená, a tak se mě ujal muž ve středním věku hned vedle ní. Pozdravil mě klasickým rakouským pozdravem a já se ho zeptal, zda-li jsem vše náležitě vyplnil. Chvíli pozoroval mé hůlkové písmo a současně hovořil s kolegyní od vedle. Z rozhovoru jsem mu rozuměl jen "ge" a nic víc, ani ty spojky, jak se říká. "Ge" v dialektu znamená gell, přeloženo asi jako "že jo", "né?!", "co ty na to" a podobně. Laxně nalepil na obálku asi čtyři štítky. Pátý s nápisem V.I.P. už nepřišel. Pak, poslouchajíce stále jeho hatmatilku, jsem si připravil sedum eur. Částku, z mě neznámých důvodů, řekl tak, že sem tomu i rozuměl. Asi to mají předepsané, aby jim zde zahraniční studenti nedávali náhodou víc. Opustil sem poštu s pokřiveným úsměven na tváři a uklidnilo mě, že toho na přednášky nemám.

Unlängst wurde es notwendig, eine wichtige Kleinigkeit mit der Post abzusenden. Von meinen Freunden aus Berlin habe ich mir erklären lassen, wie man hier so eine Sendung verschickt. Es wurde mir mitgeteilt: per Einschreiben und zur zusätzlichen Sicherheit noch per Rückschein. Ausgestattet mit neuem Wortschatz begab ich mich zur Post neben dem Jakominiplatz. Wie fast überall wurde ich von einer Beamtin nett begrüsst und gefragt, was ich denn wünsche. Nachdem ich einen Satz aus dem oben genannten Worten zusammengesetzt habe, bekam ich zwei Zettel. Einer sah aus wie die Zettel zum Einschreiben in unserer Post, und der zweite, wie die Postüberweisung A. Nachdem ich alles sorgfältig asgefüllt habe, reihte ich mich unter die Wartenden ein. Leider war die nette Dame besetzt und es nahm sich meiner ein Herr mittleren Alters an, gleich neben ihr. Er begrüsste mich mit klassischem österreicheschen Gruss und ich fragte ihn, ob ich alles richtig ausgefüllt habe. Eine Weile betrachtete er meine Blockschrift und zugleich unterhielt er sich mit der Kollegin von neben an. Von dem Gespräch verstand ich nur "ge", nicht anderes, nicht einmal die Konjunktion, wie man so sagt. "Ge" im Dialekt heisst: "nicht wahr?", "oder?", und so weiter und so fort. Dann klebte er auf den Briefumschlag ungefähr vier Zettelchen. Ein fünftes mit der Aufschrift V.I.P. kam nicht mehr dazu. Dann, nachdem ich noch seinem Dialekt zuhörte, bereitete ich mir sieben Euro vor. Den Betrag aus mir unbekannten Gründen sprach er so aus, dass ich ihn sofort verstand. Vielleicht ist es Vorschrift, damit auch die ausländischen Studenten exakt bezahlen. Ich verliess die Post mit Dank und schiefem Lächeln und auch beruhigt, dass wir ihm nicht in unseren Vorlesungen zuhören müssen.

Ponožky v dřezu

Když sem se dnes ráno, kolem půj jedné probudil,napočítal přibližně deset hodin spánku, uznal sem za vhodné postavit se na vlastní nohy a být trochu konstruktivní. Pozitivně podpořen slunečným počasím dvanáctého patra jsem otevřel okno, zapnul počítač, vyklepal peřiny, zastlal je a vykročil na naší společnou chodbu. Byl sem mile překvapen, že se již dopolední odér ze smaženého pokrmu Pákistánce vytraril. Má ve zvyku si, nejen ke snídani, ale i k večeři, smažit nejrůznější pokrmy. Ale, chyba lávky. Záhy sem zjistil, můj bumbrlíček ještě hajá. K objevu došlo, když sem si šel dělat kafe do místnosti, kterou zde nazýváme interně kuchyň. Štiplavý vzduch mě doprovázel od dveří až do inkriminované místnosti, kde jsem byl, řekněmě, lehce v šoku, což sem myslel, že se mě už v tomhle WG (Wohngemeinschaftu), po všem co sem tu viděl a zažil, stát nemůže:-) Skleněná miska ve dřezu, s čímsi, co jsem po chvilce identifikoval jako pár teplých ponožek. Chudák Egypťan Sinuhet se nemohl dostat do koupelny, protože tu okupoval náš cvalda z Mughalské říše. A tak se prostě rozhodl, vyprat si ponožky ve dřezu. Ten odér, tentokrán nebyl od Fousatého, ale od taxikáře Sinuheta, který si ohříval v elektrické troubě masový pokrm, na který zřejmě opět zapomněl.

Škola - alej života

Sedmého začaly opět přednášky. Ty budou trvat ještě tři týdny a pak zkouškové. Budu mít nějaké cvika a zápočtové testy. Dokončím některé rozepsané seminárky a začnu ty co leží ladem v šuplíku. Zrovna dneska sem teoreticky měl mít jednu fórlesung od čtvrt na devět. Samozřejmě, že sem včera, pro intenzivním studium s kamarády, šel pozdě spát. To mě však neodradilo od vstávání. Snídaně nabídla širokou škálu cukroví z domova, černý čaj z Cejlona - ze Sparu (v Grazu:-) a kafe Davidoff následně, abych to jeho uspávání hadů přestál. I vyšel sem vstříc předmětu dynamische systeme s Péťou Dietermaierem, výše zmíněný uspávač hadů. (Tímto ho vřele doporučuji všem, co nemohou ve večerních hodinách usnout, prášky na spaní – hadr;o) Jako kdyby se však očí mé, na rozvrh nejméně třikrát za den nepodívaly, já vešel do učebny a řekl sem si ó né! To si sakra moh ještě hodku chrnět rédle! Učebna zela prázdnotou, ani ten jeden Rakušan mi nemoh udělat radost a přijít tam taky.-( Nenápadně sem odkvačil, ve snaze být nezpozorován a pln radosti, že mám celý den před sebou sem se opět vydal na kolej. Příště ho třeba i budu víc poslouchat a nebudu mít pak zase okno:-)))



Die Schule - eine Allee des Lebens

Am 7. begannen wieder die Vorlesungen. Sie werden drei Wochen dauern und dann gehen die Prüfungen los. Ich werde einige Übungen und Teste machen müssen. Ausserdem einige Seminararbeiten schreiben, die ich schon begonnen habe und andere, die in der Schublade brach liegen. Gerade heute sollte ich um 8:15 eine Vorlesung haben. Natürlich ging ich gestern, nach intensivem Studium mit meinen Kameraden spät schlafen. Doch das brachte mich nicht davon ab früh aufzustehen. Das Frühstück bot Gebäck von zu Hause an, schwarzen Tee von Ceylon aus dem Spar in Graz und Kaffee Davidoff obendrauf, damit ich mich ordentlich konzentrieren kann. Dann schritt ich dem Fach "Dynamische Systeme" entgegen. Als ob meine Augen nicht wenigstens dreimal täglich den Stundenplan fixiert hätten, betrat ich den Lehrsaal, und sagte laut und deutlich: "ach nein! Roedl, du hättest noch eine Stunde schlafen können". Der Lehrsaal gähnte mir leer entgegen. Wenn mir doch wenigstens einer meiner österreichischen Kollegen die Freude gemacht hätte und auch gekommen wäre. Unauffällig verschwand ich, bestrebt von niemandem gesehn zu werden. Voller Freude, dass ich den ganzen Tag vor mir habe, begab ich mich zurück ins Studentenheim. Das nächste Mal werde ich besser zuhören, um nicht wieder so ein blackout zu haben.

Wieder DA

Je tu nový rok a s ním i nové nadšení a předsevzetí. Mám ale takový dojem, že u mě převládají spíše ty nadšení:o) A sice nadšení z dalšího návratu do Grazu. Z města opadla vánoční atmosféra, ze dne na den zmizely ze všech malých i velkých náměstí a ulic stánky s Glühweinem jako mávnutím kouzelného proutku. I pestrobarevné osvětlení, lákající kolemjdoucí, aby vešly právě do tohoto obchodu, zhaslo na další rok. Co ale vůbec nepolevilo, je nákupní horečka, která nikterak neslábne. Ba naopak. Slevy tu křičí z každé výlohy, snad až na výjimku těch nejdražších „proslulých“ obchodů, kde by se k něčemu takovému vůbec nesnížili;-) Takže lidí je pořád všude mraky a nakupují a nakupují a nakupují. Asi mají stále více a více peněz. Slevy se samozřejmě ale netýkají obchodů s knihami. U Mosera, největšího knihkupectví tady v Grazu, návštěvnost, oproti předvánočním dnům, značně ubyla. Už se netvoří metrové fronty a je dokonce možné bez problému navštívit i druhé patro, kam se člověk musel před třemi týdny téměř dobývat. Nu což, přece si nebudu kupovat na zimu knihu, která mě v mínus pěti moc nezahřeje, že jo. A není na ní sleva:-D

Das neue Jahr hat begonnen und mit ihm neue Begeisterung und auch neue Vorsätze. Doch ich bin der Meinenung, bei mir überwiegt die Begeisterung über meine wiederholte Rückkehr nach Graz. Die Stadt streifte die Weihnachtsatmosphäre ab, wie mit einem Zauberschlag verschwanden von einem Tag auf den anderen aus den kleinen und grossen Plätzen und Strassen die Stände mit Glühwein. Auch die bunte Beleuchtung, welche die Passanten eben in dieses Geschäft lockte, erlosch für ein weiteres Jahr. Was jedoch nicht nachliess, war das Einkaufsfieber. Ganz im Gegenteil. Die Preisnachlässe bieten sich aus jeder Auslage an, vielleicht mit Ausnahme der teuersten, renomierten Geschäfte, die sich zu so was nicht erniedrigen lassen. Und so sind überall massenhaft Leute, die kaufen, kaufen und wieder kaufen. Vielleicht haben sie immer mehr und mehr Geld. Die Preisermässigungen gelten jedoch leider nicht für die Buchhandlungen. Beim Moser, der grössten Buchhandlung hier in Graz ist der Andrang gegenüber den Vorweihnachtstagen immer geringer. Es gibt schon keine meterlangen Schlangen mehr und es ist sogar möglich problemlos die zweite Etage zu besuchen, wohin man vor drei Wochen fast nicht vordringen konnte. Was kann man machen, ich werde mir doch im Winter kein Buch kaufen, das mich bei minus 5 Grad nicht sehr erwärmt. Stimmts? Und noch dazu ohne reduzierten Preis :-D

Následující obrázek je pořízen ještě před vánocema. Zrovna čerstvě nasněžilo, a tak sem se rozhodl to trošku zdokumentovat. První z nich je Herrengasse, hlavní štráse s obchodama a kavárnama.

Co je tohle zač ještě musím zjistit:-)


Pestrobarevná ulička, kterých je to opravdu hodně.


Tímto miniparčíkem sem chodíval na stolní tenis:-)


Jen tak si tam stálo, spalo a přemýšlelo, kdy zase bude teplo:-)