finally the Erasmus 2007 in Graz has become to be real i hope you will enjoy this blog

i will note here some observations which i already lived through or those which are waiting for me in the upcomming days



"Sehe jeder, wo er bleibe,
und wer steht,
daß er nicht falle!"



Me, Me.. and again Me:-)

Graz, Steiermark, Austria
Pro ty z vás, jež se na tento web dostali náhodně, hádám, že jich bude opravdu jen pár, v kostce shrnu něco málo o mě. Tak tedy.. Začnu klasicky, věkem.. Na věku nezáleží, to si každý v průběhu čtení tohoto blogu dopočte sám;-) Studuji na Západočeské univerzitě v Plzni fakultu elektrotechnickou obor sdělovací a zabezpečovací technika v dopravě:-)) Píše se to mnohem hůř, než se to vyslovuje;-) Letos sem ukončil svůj čtvrtý ročník a rozhodl se na rok toto studentské město opustit a vydat se poznávat kultury zahraniční:-) Vybral sem si Rakousko, Graz. Je to relativně kousek od Slovinska, Itálie a Maďarska a bude-li možnost (dá-li peněženka a příležitost) rád bych v těchto zemích navštívil pár svých známých. Nejen díky geografické poloze jsem zvolil tuto destinaci, ale také kvůli překrásné přírodě, do které je Rakousko posazené.. Moc informací jste se o mě nedozvěděli. Ostatně pro to tenhleten blog nedělám;-)
For those of you who got to this website by chance, I guess they are only a couple I would like to summarize a few facts about me. Well then.. I’ll start naturally, with my age. The age doesn´t matter. Everyone can derive it by reading this blog himself. I’ve been attending the University of West Bohemia in Pilsen namely the faculty of electrical engeneering. My specialization is communication engineering and safety techniques in transportation. Writing that is much worse than pronouncing:o) This year I finished my fourth grade and decided to leave this student city in order to visit some foreign country and its beauties;-) I have chosen Austria, Graz. It is quite near from Slovenian, Italian and Hungarian border and, if my purse gave me the option, I would like to visit few of my friends in these countries. Not only for geographical position have I chosen this country, but as well for it´s wonderful nature in which is this country placed. You haven´t heared much info about me, have you? Well, I don´t work for this blog anyway:o)

Trocha němčiny - Bissel Deutsch

  • sturmfreie Bude haben - mít pré
  • Das Handtuch werfen – etwas aufgeben
  • Wir sind aus dem selben Holz geschnitzt
  • Der Apfel fällt weit nicht vom Baum
  • Aug um Aug, Zahn um Zahn - mundart, no comment
  • Was du nicht willst, das man dir tut, das füg auch keinem andern zu - no comment :-)
  • Was du heute kannst besorgen, das verschiebe nicht auf morgen - co můžeš udělat dnes, přenech na zítra ;-)
  • Wer zuletzt lacht, lacht am längsten - kdo se směje naposled...
  • Wer andern eine Gruppe gräbt, fällt selbst hinein - kdo jinému jámu ...
  • Vorsicht ist die Mutter der Porzellankiste – Nicht clumsy benehmen
  • Morgenstund hat Gold im Mund – ein früher Vogel fängt den Wurm
  • Ich habe mit dir noch ein Hühnchen zu rupfen – wie müssen noch über etwas reden
  • Das ist nicht auf meinem Mist gewachsen - das war nicht meine Idee
  • Mugel, halb Mensch, halb kugel - fett sein, korpulentní člověk
  • Sie finden sie zu recht? - Vystačíte si sám? (v obchodě)
  • Flunkern - šálit, klamat, kecat
  • Schmetandler - vtipálek
  • Du schmetterst an - hýříš vtipem
  • Ihm dreht durch - šibe mu, bescheuert sein
  • In die Hapfen hauen - sich ins Bett hinlegen, lehnout si
  • Das Signal ist schwindlig, schmutzig - průběh signálu je ujetej, divnej
  • Halt die Ohren steif - bleib wach, napíšem si: používá se při loučení
  • Es ist arg - je to fuj fuj, ošklivý, děsný
  • Bist du deppert - to snad ne, to sem blázen (údiv)
  • Ich hab dich zum fressen gern - Mám tě děsně rád
  • Ich werde jetzt langsam aufbrechen - Tak já už pomalu půjdu
  • In der Kürze liegt die Würze - V jednoduchosti je síla
  • Bauen wir ein Gerät - Smotnem brko
  • Essen wir einen Salat. Bauen wir einen Herbert - Dáme špeka
  • Prost! Auf das die Gurgel nicht 'verrost' - Nazdraví
  • Vom Regen in die Traufe - Z bláta do louže
  • Heute Hüh und morgen Hott - Dnes říkám to, zítra ono
  • Das ist Käse - Je to špatný, blbý. Es ist blöd
  • Blau machen - Nechodit do práce, do školy. Schule schwenzen
  • Es ist alles im grünen Bereich - Vše je ok. Alles ist ok
  • Nicht aus dem Tee kommen - Loudat se. Langsam sein
  • Es ist nicht gegessen - Není to dořešený. Nicht gelöst
  • Wenn man von Teufel spricht ist er nicht weit - My o vlku a vlk za humny
  • Sich selbst überlisten - vlastní způsob jak se učit
  • In aller Munde - aktuálně diskutované
  • Vom Hudeln kommen die Kinder - dělat rychle, nepozorně
  • Es hat mich getroffen - Dotklo se mě to
  • Stickig x gelüftet - Zatuchlo x vyvětráno
  • An die Wäsche gehen - jmn. begrabschen - lézt silně na nervy
  • Ich bin Banane - Sem tumpachovej, nemyslí mi to
  • Ach du (meine) Fresse - No to snad né!
  • Das geht dich nichts an - Do toho ti nic není
  • Das ist nicht dein Bier - To není tvoje věc
  • Es ist abgefahren - Je to hustý
  • Es ist eine Berg- und Talfahrt - Jednou si dole jednou nahoře
  • Etwas ist krank - Je to prostě totálně ujetý
  • Hut ab - Klobouk dolů
  • Ich verstehe Bahnhof. Nebo jen Bahnhof - Ničemu nerozumím
  • Knotshen, lotshen - Nedělám vůbec nic, nedělám skoro nic
  • Stille Wasser sind tief - Tichá voda břehy mele
  • Wer baut der haut - Říká se na začátku hry u billiardu
  • In die Hapfen hauen - sich ins Bett hinlegen, lehnout si
  • In die Hapfen hauen - sich ins Bett hinlegen, lehnout si

úterý 12. února 2008

Jak některé ženy přemýšlejí

Už se to stává mým rituálem zajít do knihkupectví Moser pokaždé, když jdu z Jakominiplatz na Hauptplatz. Rád si sednu do jedno z mnohých červených kožených křesel a listuji knihou, nebo vystoupám až do posledního patra a dám si v kavárně Verlengärter a snažím se knihu na stole kafem nepolít. Přeci jen jsou tady ty ceny trošku "krank". Jednou jsem přemýšlel, že by bylo dobré mít na pokoji, krom toho elektronického slovníku v počítači, i nějaký ten papírový. Celkový dojem z listování v tlustém slovníku je naprosto odlišný od toho, kde člověk jen buší do klávesnice a zírá do zářícího monitoru, ze kterého má navečer bolehlav. Zašel sem do sekce Sprachen, Abteil Deutsch. Měli pěkný CZ-DE, DE-CZ za 33 eur. Pak můj zrak ale upoutal krásně žlutý DE-EN, EN-DE slovník. To je nápad! Proč si pořizovat slovník v češtině, když se můžu při hledání učit hned dva jazyky najednou? Po chvilce listování bylo hned jasno - láska na první pohled. To se mě stává u knih často. Byl dokonce o tři eura levnější.



Se slovníkem jsem pak zašel na návštěvu k mé kamarádnce. Radosti bylo až dosti, a tak jsem se hned pochlubil. Posadil sem se na postel a začal v něm listovat. Tuhle činnost bych dokázál dělat bez přestání hodiny. Můj pohled se zastavil na tabulce s již několikrát omílanými pojmy slovesa tranzitivního a intranzitivního. Do smrti si je budu plést. Zeptal sem se ji, jaký že je mezi nimi rozdíl. Odpověd byla naprosto brilantní: "No to nevim, ale temporální, znamená dočasný."



Wie einige Frauen auch denken

Es ist schon zu meinem festen Ritual geworden die Buchhandlung Moser zu besuchen immer wenn ich vom Jakominiplatz zum Hauptplatz gehe. Gern nehme ich Platz in einem der vielen roten Ledersessel und blättere in einem Buch, oder ich steige bis in die letzte Etage hinauf und bestelle mir im Cafe einen Verlängerten und gebe acht, dass ich das Buch nicht mit Kaffee bekleckere. Die Preise sind hier doch etwas krank. Unlängst habe ich darüber nachgedacht, ob es nicht angenehm wäre, im Zimmer ausser dem elektronischen Wörterbuch im Computer auch eines aus Papier zu haben. Der Eindruck vom blättern im dicken Wörterbuch ist absolut unterschiedlich davon, als wenn man auf die Tastatur einschlägt und in den leuchtenden Monitor blickt, wovon man abends Kopfweh kriegt. Ich brach in die Sektion Sprachen auf, Abteil Deutsch. Sie hatten ein schönes Wörterbuch CZ-DE, DE-CZ für 33 EU. Dann zog meine Aufmerksamkeit ein gelbes Wörterbuch DE-EN, EN-DE auf sich. Das ist eine Idee! Warum soll ich mir ein Wörterbuch in Tschechisch anschaffen, wenn ich beim suchen gleich zwei Sprachen lernen kann? Nachdem ich es durchblätterte war es klar - Liebe auf den ersten Blick. Das passiert mir bei Büchern öfter. Es war sogar um 3 EU billiger.



Mit dem Wörterbuch ging ich dann eine Freundin besuchen. Die Freude über meinen gelungenen Kauf war gross und ich musste natürlich meine Freude mit jemand teilen. Ich setzte mich aufs Bett und begann zu blättern. Mein Blick fiel auf die Tabelle mit den oft bis zum Überdruss wiederholten Begriffen: transitiv und intransitiv. Ewig werde ich im Zweifel sein welcher welcher ist. Ich fragte sie was für ein Unterschied denn zwischen ihnen sei. Die Antwort war absolut brillant: "Na ich weiss nicht, aber temporal heisst vorübergehend".

úterý 5. února 2008

Umíš německy? Tak zaplať!

Co mě na Grazu opravdu zaujalo je velké množství stezek pro cyklisty. Najdete je i v jednosměrkách, což je velmi příjemné, a tak se s kolem dostanetre téměř všude. Po dvou měsících mého pobytu, když jsem již pronikl do tajů zdejšíh silnic a uliček, co by Martin Walker, rozhodl jsem se rovněž jedno koupit. Reference mě zavedly k turkovi na Dietrichsteinplatz. Tam sem vybral to nejlevnější a koupil si k tomu i zámek. Na dotaz, zda by mi mohl dáti stvrzenku, vyndal z pod pultu svojí vizitku a napsal na ni: „Weiz Fahrrad – Puch“. Podepsal se a posvětil to štemplem. Kdyby šlo o směnný obchod, asi bych se nad tím ani nezamýšlel. Při odevzdání kola a této vizitky dostanu polovinu ceny zpět. Říkal při prodeji. Otázka je, zda kolo bude v takovém stavu, v jakém sem ho koupil a zda vizitka bude na stejném místě, kam sem ji dal před třemi měsíci a na které si samozřejmě již nepamatuji:-) Je až neuvěřitelné, jak se v tak malém pokoji často ztrácejí věci.

Herrengasse. Hlavní ulice podél hauptplatzu. Přes den jí projde tisíce lidí a po tramvajovém pásu, který ji dělí na dvě části projede stovky jizdních kol. Po setmění se doprava značně zredukuje. Tehdy člověk teprve zjistí, jak je ulice široká a dlouhá.

Minulý pátek jsme si vyšli na společnou večeři s naší partou. Kolem jedenacté jsem se rozhodl příjemné místo opustit a jít dřív spát. Na rohu Sporgasse a Herrengasse jsem si odemkl kolo a vydal se po tmavé ulici na cestu. Herrengasse byla liduprázdná. Mlha a lehké mžení vyplňovaly prostor ulice. V povzdálí na tramvajovém pásu na levé straně se ke mně přibližují dvě kulatá světla auta. Co tu sakra dělá auto, v tuhle dobu a na tomhle místě, kde auta nesmí? Jedu dál. Auto přejelo do mého „pruhu“ a směřovalo teď přímo proti mně. To už jsem si chytl řidítka mého bicykelu a popojel na krajnici chodníku. Auto opět změnilo směr. Chystal sem se na další úhybný manévr více na chodník. Právě v tom okamžiku projelo auto půl metru kolem mě a já poznal kdo auto řídí. Řidič měl stažené okénko. V rychlosti jsem se na něj podíval a zaregistroval sem, že mám zastavit. Asi dvě vteřiny jsem jel dál bez změny rychlosti a s otočenou hlavou zpět na auto, které se začalo prudce otáčet a měnit směr. Zpomalil jsem, otočil se také a jel autu naproti. Z auta vystoupily dvě osoby.

Neděle, krátce před půlnocí. Byl jsem doprovodit kamarádku do jejího nového bytu. Šli jsme z města spoustou uliček, doprava, doleva, doprava, takže sem si zaručeně cestu zpět nepamatoval. Odjížděla druhý den domů. Přestěhovala se ze Styergasse někam 20 minut pěšky od centra. Bydlí s Rakušankama a libuje si. Taky bych si liboval. Ještě jsme chvíli stáli před vrátkama a klábosili. Řekla mi kudy se vydat zpět. Touhle ulicí a nakonci doprava a pak pořád rovně a dojedu k městskému parku, odkud to už znám. Jak jednoduché.

Zapnu světlo a vyrážím. Jedu presně podle návodu. Téměř v každém baráčku se ještě svítí. Zahýbám doprava. Míjím pár restaurací a jednu menší benzínovou pumpu. Jedu stále rovně a začínám si po chvíli říkat, že už bych to tu měl přeci poznávat. Cesta se začala stáčet doleva do mírného kopce a vkusných chaloupek s květináči začalo ubývat. Možná i proto, sem je již v té tmě ani neregistroval, protože ubývalo i pouličních lamp. Divné. Že bych špatně odbočil? Jedu stále po hlavní, nikde ani živáčka, kterého bych se zeptal. Baterie v mobilu vybitá. Přednáška mi zítra začíná až v půl jedný, tak to snad do té doby stihnu.

Začal foukat mírný vítr. Přituhovalo. Ruce mi začaly pomalu chladnout. Domečky zmizely úplně a kolem mě byly už jen stromy, které se nakláněly, chvíly od silnice k lesu, chvíli kě mě, jakoby mi chtěly říct cestu zpět a nebo varovat před tím, co mě čeká za příští zatáčkou. Důkazem že opravdu nesním byl kňouravý zvuk mého dynama, jehož kolečko bylo bez přestání poháněno mým předním kolem, abych viděl alespoň na ty dva metry před sebe. Až na tento zvuk se nyní kolem mě rozprostřelo hrobové ticho a já vjížděl do další zatáčky.

Sprichst du Deutsch? Bezahle dann!

Was mich an Graz besonders eingenommen hat, sind die vielen Fahrradwege. Sie sind auch in Einbahnstrassen zu finden. Das ist sehr angenehm, man kommt so mit dem Rad fast überall durch. Nach zwei Monaten meines Aufenthaltes in Graz weiss ich schon über etliche Strassen und verschiedene Gäschen als Martin Walker Bescheid. So entschloss ich mich auch ein Fahrrad zu kaufen. Referenzen brachten mich zu einem kleinen Geschäft am Dietrichsteinplatz. Dort wählte ich das biligste und kaufte auch gleich ein Schloss dazu. Auf meine Frage, ob ich eine Quittung bekommen könnte, holte er eine Visitenkarte unter dem Ladentisch hervor, und schrieb darauf: "Weiz Fahrad - Puch". Er unterschrieb und brachte auch einen Stempel an. Wenn es sich um ein Tauschgeschäft handeln würde, hätte ich darüber nicht nachgedacht.

Wenn ich das Fahrrad und die Visitenkarte zurückbrächte, bekäme ich den halben Preis zurück, sagte er nach dem Verkauf. Es ist nur die Frage, ob das Fahrrad in so einem Zustand sein wird, wie ich es gekauft habe und ob sich auch die Visitenkarte am selben Platz befinden wird, wo ich sie vor drei Monaten aufbewahrt habe, an einem Platz, den ich mir bestimmt nicht merken werde. Es ist unglaublich, wie in einem so kleinen Zimmer alle mögliche Dinge verloren gehen.

Die Herrengasse. Die Herrgasse ist die Hauptstrasse entlang des Hauptplatzes. Tagsüber wird sie von tausenden Leuten passiert und auf dem Strassenbahnstreifen, der sie halbiert, fahren hunderte von Fahrrädern. Nach Einbruch der Dunkelheit reduziert sich der Verkehr. Erst dann stellt man fest, wie lang und breit die Strasse ist.

Vorigen Freitag ging ich mit unserer Gruppe zum gemeinsamen Abendessen. Ungefähr um 11 Uhr entschloss ich mich die angenehme Runde zu verlassen, um etwas früher schlafen zu gehen. An der Ecke der Sporgasse und Herrengasse schloss ich mein Fahrad auf und begab mich durch die dunkle Strasse auf den Heimweg. Die Herrengasse war menschenleer, Nebel und ein leichter Regen erfüllten die Strasse. Von weitem auf dem Strassenbahngleis links näherten sich mir zwei runde Lichter eines Autos. Was zum Teufel macht das Auto um diese Zeit und an diesem Ort hier, wo Autos nicht fahren dürfen. Ich fahre weiter. Das Auto wechselte in meinem Streifen und steuerte nun direkt auf mich zu. Da ergriff ich fest das Lenkrad und fuhr dem Gehsteig zu. Das Auto änderte wieder die Richtung. Ich bereitete mich auf ein weiteres Ausweichmanöver vor noch näher zum Bürgersteig. Eben in diesem Augenblick fuhr das Auto einen halben Meter entfernt an mir vorbei und ich erkannte, wer darin sass. Der Fahrer hatte das Fenster herabgezogen. Während der Geschwindigkeit der Fahrt registrierte ich, dass ich aufhalten solle. Ungefähr zwei Sekunden fuhr ich weiter, ohne die Geschwindigkeit zu bremsen mit dem Kopf nach rückwärts, dem Auto zugewandt. Es begann rasch umzudrehen und die Richtung zu ändern. Ich verlangsamte, kehrte um und fuhr dem Auto entgegen. Aus dem Auto stiegen zwei Personen.

Es ist Sonntag, kurz vor Mitternacht. Ich habe eine Freundin zu ihrer neuen Wohnung begleitet. Wir gingen aus der Stadt durch viele Gässchen, nach rechts, links, wieder rechts, es war zu knifflig, als das ich mir den Rückweg merken konnte. Am nähsten Tag fuhr sie nach hause. Sie übersiedelte aus der Steyergasse, weg vom Zentrum, irgendwohin, etwa 20 Minuten zu Fuss. Nun wohnt sie mit Mädchen aus Österreich zusammen und fühlt sich dort sehr wohl. Ich würde mich auch wohl fühlen! Wir standen noch eine Weile vor der Tür und plauderten. Sie erklärte mir den Rückweg: durch diese Strasse, am Ende nach rechts, dann geradeaus, bis ich zum Stadtpark käme, wo ich mich schon zurecht fände. Wie einfach!

Ich schalte auf meinem Fahrrad das Licht an und fahre los. Genau nach ihrer Anweisung. Fast in jedem Häuschen ist noch Licht. Ich wende mich nach rechts und fahre an einigen Restaurants und einer Tankstelle vorbei. Weiterhin halte ich mich geradeaus und bin der Meinung, dass ich es hier doch langsam wiedererkennen sollte. Der Weg begann sich nach links zu wenden in einen gelinden Hügel, und der hübschen Häuschen mit dem Blumenschmuck wurden immer weniger. Vielleicht auch deswegen, weil ich sie in der Finsternis nicht mehr registrieren konnte. Denn es gab kaum mehr Strassenlampen. Unglaublich! Bin ich falsch abgebogen? Ich fahre weiter die Hauptstrasse entlang, nirgends eine Menschenseele, die ich fragen könnte. Die Batterie des Handy ist leer. Morgen beginnt die Vorlesung erst um halb eins, bis dahin sollte ich es doch schaffen.

Es erhob sich ein leichter Wind, auch die Kälte nahm zu. Meine Hände wurden langsam kalt und steif. Die Häuser verschwanden ganz und gar und um mich herum gab es nur Bäume, die sich entweder von der Strasse oder zu mir hin neigten, als ob sie mir den Weg zurück weisen wollten, oder mich warnen vor dem, was mich nach der letzten Biegung erwartet. Der Beweis, dass ich wirklich nicht träumte, war der quietschende Ton meines Dynamos, dessen Rädchen unentwegt durch mein Vorderrad angetrieben wurde, damit ich wenigstens zwei Meter vor mir sehen kann. Bis auf diese Laute umgab mich Grabesstille und ich fuhr in die nähste Kurve.