Co mě na Grazu opravdu zaujalo je velké množství stezek pro cyklisty. Najdete je i v jednosměrkách, což je velmi příjemné, a tak se s kolem dostanetre téměř všude. Po dvou měsících mého pobytu, když jsem již pronikl do tajů zdejšíh silnic a uliček, co by Martin Walker, rozhodl jsem se rovněž jedno koupit. Reference mě zavedly k turkovi na Dietrichsteinplatz. Tam sem vybral to nejlevnější a koupil si k tomu i zámek. Na dotaz, zda by mi mohl dáti stvrzenku, vyndal z pod pultu svojí vizitku a napsal na ni: „Weiz Fahrrad – Puch“. Podepsal se a posvětil to štemplem. Kdyby šlo o směnný obchod, asi bych se nad tím ani nezamýšlel. Při odevzdání kola a této vizitky dostanu polovinu ceny zpět. Říkal při prodeji. Otázka je, zda kolo bude v takovém stavu, v jakém sem ho koupil a zda vizitka bude na stejném místě, kam sem ji dal před třemi měsíci a na které si samozřejmě již nepamatuji:-) Je až neuvěřitelné, jak se v tak malém pokoji často ztrácejí věci.Herrengasse. Hlavní ulice podél hauptplatzu. Přes den jí projde tisíce lidí a po tramvajovém pásu, který ji dělí na dvě části projede stovky jizdních kol. Po setmění se doprava značně zredukuje. Tehdy člověk teprve zjistí, jak je ulice široká a dlouhá.
Minulý pátek jsme si vyšli na společnou večeři s naší partou. Kolem jedenacté jsem se rozhodl příjemné místo opustit a jít dřív spát. Na rohu Sporgasse a Herrengasse jsem si odemkl kolo a vydal se po tmavé ulici na cestu. Herrengasse byla liduprázdná. Mlha a lehké mžení vyplňovaly prostor ulice. V povzdálí na tramvajovém pásu na levé straně se ke mně přibližují dvě kulatá světla auta. Co tu sakra dělá auto, v tuhle dobu a na tomhle místě, kde auta nesmí? Jedu dál. Auto přejelo do mého „pruhu“ a směřovalo teď přímo proti mně. To už jsem si chytl řidítka mého bicykelu a popojel na krajnici chodníku. Auto opět změnilo směr. Chystal sem se na další úhybný manévr více na chodník. Právě v tom okamžiku projelo auto půl metru kolem mě a já poznal kdo auto řídí. Řidič měl stažené okénko. V rychlosti jsem se na něj podíval a zaregistroval sem, že mám zastavit. Asi dvě vteřiny jsem jel dál bez změny rychlosti a s otočenou hlavou zpět na auto, které se začalo prudce otáčet a měnit směr. Zpomalil jsem, otočil se také a jel autu naproti. Z auta vystoupily dvě osoby.
Neděle, krátce před půlnocí. Byl jsem doprovodit kamarádku do jejího nového bytu. Šli jsme z města spoustou uliček, doprava, doleva, doprava, takže sem si zaručeně cestu zpět nepamatoval. Odjížděla druhý den domů. Přestěhovala se ze Styergasse někam 20 minut pěšky od centra. Bydlí s Rakušankama a libuje si. Taky bych si liboval. Ještě jsme chvíli stáli před vrátkama a klábosili. Řekla mi kudy se vydat zpět. Touhle ulicí a nakonci doprava a pak pořád rovně a dojedu k městskému parku, odkud to už znám. Jak jednoduché.Zapnu světlo a vyrážím. Jedu presně podle návodu. Téměř v každém baráčku se ještě svítí. Zahýbám doprava. Míjím pár restaurací a jednu menší benzínovou pumpu. Jedu stále rovně a začínám si po chvíli říkat, že už bych to tu měl přeci poznávat. Cesta se začala stáčet doleva do mírného kopce a vkusných chaloupek s květináči začalo ubývat. Možná i proto, sem je již v té tmě ani neregistroval, protože ubývalo i pouličních lamp. Divné. Že bych špatně odbočil? Jedu stále po hlavní, nikde ani živáčka, kterého bych se zeptal. Baterie v mobilu vybitá. Přednáška mi zítra začíná až v půl jedný, tak to snad do té doby stihnu.
Začal foukat mírný vítr. Přituhovalo. Ruce mi začaly pomalu chladnout. Domečky zmizely úplně a kolem mě byly už jen stromy, které se nakláněly, chvíly od silnice k lesu, chvíli kě mě, jakoby mi chtěly říct cestu zpět a nebo varovat před tím, co mě čeká za příští zatáčkou. Důkazem že opravdu nesním byl kňouravý zvuk mého dynama, jehož kolečko bylo bez přestání poháněno mým předním kolem, abych viděl alespoň na ty dva metry před sebe. Až na tento zvuk se nyní kolem mě rozprostřelo hrobové ticho a já vjížděl do další zatáčky.Sprichst du Deutsch? Bezahle dann!
Was mich an Graz besonders eingenommen hat, sind die vielen Fahrradwege. Sie sind auch in Einbahnstrassen zu finden. Das ist sehr angenehm, man kommt so mit dem Rad fast überall durch. Nach zwei Monaten meines Aufenthaltes in Graz weiss ich schon über etliche Strassen und verschiedene Gäschen als Martin Walker Bescheid. So entschloss ich mich auch ein Fahrrad zu kaufen. Referenzen brachten mich zu einem kleinen Geschäft am Dietrichsteinplatz. Dort wählte ich das biligste und kaufte auch gleich ein Schloss dazu. Auf meine Frage, ob ich eine Quittung bekommen könnte, holte er eine Visitenkarte unter dem Ladentisch hervor, und schrieb darauf: "Weiz Fahrad - Puch". Er unterschrieb und brachte auch einen Stempel an. Wenn es sich um ein Tauschgeschäft handeln würde, hätte ich darüber nicht nachgedacht.Wenn ich das Fahrrad und die Visitenkarte zurückbrächte, bekäme ich den halben Preis zurück, sagte er nach dem Verkauf. Es ist nur die Frage, ob das Fahrrad in so einem Zustand sein wird, wie ich es gekauft habe und ob sich auch die Visitenkarte am selben Platz befinden wird, wo ich sie vor drei Monaten aufbewahrt habe, an einem Platz, den ich mir bestimmt nicht merken werde. Es ist unglaublich, wie in einem so kleinen Zimmer alle mögliche Dinge verloren gehen.
Die Herrengasse. Die Herrgasse ist die Hauptstrasse entlang des Hauptplatzes. Tagsüber wird sie von tausenden Leuten passiert und auf dem Strassenbahnstreifen, der sie halbiert, fahren hunderte von Fahrrädern. Nach Einbruch der Dunkelheit reduziert sich der Verkehr. Erst dann stellt man fest, wie lang und breit die Strasse ist.
Vorigen Freitag ging ich mit unserer Gruppe zum gemeinsamen Abendessen. Ungefähr um 11 Uhr entschloss ich mich die angenehme Runde zu verlassen, um etwas früher schlafen zu gehen. An der Ecke der Sporgasse und Herrengasse schloss ich mein Fahrad auf und begab mich durch die dunkle Strasse auf den Heimweg. Die Herrengasse war menschenleer, Nebel und ein leichter Regen erfüllten die Strasse. Von weitem auf dem Strassenbahngleis links näherten sich mir zwei runde Lichter eines Autos. Was zum Teufel macht das Auto um diese Zeit und an diesem Ort hier, wo Autos nicht fahren dürfen. Ich fahre weiter. Das Auto wechselte in meinem Streifen und steuerte nun direkt auf mich zu. Da ergriff ich fest das Lenkrad und fuhr dem Gehsteig zu. Das Auto änderte wieder die Richtung. Ich bereitete mich auf ein weiteres Ausweichmanöver vor noch näher zum Bürgersteig. Eben in diesem Augenblick fuhr das Auto einen halben Meter entfernt an mir vorbei und ich erkannte, wer darin sass. Der Fahrer hatte das Fenster herabgezogen. Während der Geschwindigkeit der Fahrt registrierte ich, dass ich aufhalten solle. Ungefähr zwei Sekunden fuhr ich weiter, ohne die Geschwindigkeit zu bremsen mit dem Kopf nach rückwärts, dem Auto zugewandt. Es begann rasch umzudrehen und die Richtung zu ändern. Ich verlangsamte, kehrte um und fuhr dem Auto entgegen. Aus dem Auto stiegen zwei Personen.Ich schalte auf meinem Fahrrad das Licht an und fahre los. Genau nach ihrer Anweisung. Fast in jedem Häuschen ist noch Licht. Ich wende mich nach rechts und fahre an einigen Restaurants und einer Tankstelle vorbei. Weiterhin halte ich mich geradeaus und bin der Meinung, dass ich es hier doch langsam wiedererkennen sollte. Der Weg begann sich nach links zu wenden in einen gelinden Hügel, und der hübschen Häuschen mit dem Blumenschmuck wurden immer weniger. Vielleicht auch deswegen, weil ich sie in der Finsternis nicht mehr registrieren konnte. Denn es
Es erhob sich ein leichter Wind, auch die Kälte nahm zu. Meine Hände wurden langsam kalt und steif. Die Häuser verschwanden ganz und gar und um mich herum gab es nur Bäume, die sich entweder von der Strasse oder zu mir hin neigten, als ob sie mir den Weg zurück weisen wollten, oder mich warnen vor dem, was mich nach der letzten Biegung erwartet. Der Beweis, dass ich wirklich nicht träumte, war der quietschende Ton meines Dynamos, dessen Rädchen unentwegt durch mein Vorderrad angetrieben wurde, damit ich wenigstens zwei Meter vor mir sehen kann. Bis auf diese Laute umgab mich Grabesstille und ich fuhr in die nähste Kurve.
7 komentářů:
No Marto, a kde je zbytek??? :-(
Berusko, zbytek se uz tvori v me hlave:-) Jen musim nalakat vice ctenaru;-)
Ja ti nestacim, jo??? :-P :-D
Ale zalezi na tom, jak se na to budeme divat:-P
já chci pokračování!!! :o)
Dobre, tak ja jdu na to:-)
ma Martin...scusaaaaaaaa!! :S
ich bin schuldig daran...
wenigstens hast du einen neuen Teil der Stadt entdeckt... :)
omluva ...
Eli
Okomentovat